Paní Zdena (84 let) bydlí společně se svým manželem (86 let) v rodinném domku na vesnici. Má dvě dospělé děti, které nebydlí v blízkosti. Zejména dcera pravidelně 1× týdně k rodičům jezdí, syn dle svých možností, tak aby rodičům dopomohli. P. Zdena dříve měla ráda zahradu, zajišťovala chod domácnosti, vařila a pekla, chodila sama ven. Vše dělala ráda.
Poté, co u p. Zdeny opadl zájem o vše, co dříve dělala, začala více zapomínat a zhoršila se jí paměť, rodina s p. Zdenou vyhledaly pomoc specialisty a bylo zjištěno, že chování p. Zdeny změnila nemoc DEMENCE (Alzheimerova choroba). Zpočátku manželé zvládali vše jen spolu, rodina je navštěvovala a dopomáhala zejména o víkendech. Časem potřebovala více pomoci, připomínání a dohledu, nastavený pravidelný režim. V určitých chvílích začala být na manžela až zlá, odmítala jeho pomoc, zlobila se na něj … Manžel p. Zdeny se obrátil na pomoc Pečovatelské služby v Bystrém. Po provedeném šetření a vypracované smlouvě, kterou musel za p. Zdenu podepsat úřad z důvodu, že nebyla schopna sama jednat a neměla ustanoveného opatrovníka, začala Pečovatelská služba k p. Zdeně jezdit. Pomoc spočívala v ranní a večerní hygieně, oblékání, výměně inkopomůcek … Na pečovatelky reagovala p. Zdena dobře.
Manžel p. Zdeny s ní byl celodenně doma, sám neměl potřebné kontakty a čas, aby si odpočinul a vyřídil si své záležitosti. Byla mu nabídnuta možnost docházky p. Zdeny do Denního stacionáře. Její manžel, v té době již ustanovený opatrovníkem, nejprve tuto možnost odmítal, neboť měl strach, že by to paní nezvládla. V domácnosti již jen během dne posedávala, neměla žádnou aktivizaci, ani o žádnou aktivitu nestála, téměř nemluvila. Sám její manžel byl vždy rád, když přijely na péči pečovatelky, neboť s nimi mohl aspoň krátce promluvit. Později se rozhodl, že vyzkouší, jak by paní Zdena na pobyt reagovala. Dle domluvy přivezl manžel na vyzkoušení paní do Denního stacionáře, kde s ní malou chvilku pobyl a poté z místnosti odešel a p. Zdena zůstala pouze s pečovatelkami, které se jí věnovaly. P. Zdena reagovala na pobyt velice dobře, byla schopna se krátce zapojit do aktivit, velice dobře se cítila v polohovacím křesílku. Po celou dobu se usmívala a byla spokojená. Manžel, když se vrátil a viděl, že p. Zdena je spokojená, usměvavá, snaží se hovořit – tak říkal, že to snad ani není možné. Tolik slov u ní jíž dlouhou dobu neslyšel. Byla domluvena docházka p. Zdeny do Denního stacionáře 2× týdně dopoledne. Manželovi byla nabídnuta možnost dopravy paní do stacionáře a zpět, manžel ji chce vozit sám.
Po ránu paní se vstáváním a přípravou na odjezd pomůže Pečovatelská služba a poté ji její manžel doveze do Denního stacionáře. Sám si zatím vyřídí potřebné záležitosti – lékaře, nakoupí si, uklidí si nebo si jen odpočine a nabere síly.
Po dobu docházení do stacionáře se u p. Zdeny zlepšily komunikační schopnosti – před pobytem téměř nekomunikovala. Nyní s pečovatelkami hovoří, přestože často hledá správná slova nebo použije nesprávný výraz, tak se mnohem lépe a více vyjadřuje. Zvládá jednoduchou výtvarnou činnost, ráda namotává vlnu na šablonku, u této činnosti vydrží i delší dobu. Vyzkoušela si háčkování, vzpomněla si, jak se drží háček a uháčkuje několik řetízkových očí. Pečovatelka dohlíží a připomíná pitný režim, pravidelně se s ní projde, připomene použití wc. P. Zdena velice ráda poslouchá, pokud jí pečovatelka předčítá z knih nebo časopisů. Na čtení reaguje dobře i tehdy, pokud některé dny odmítne dělat cokoliv a všemu se brání. Cítí se velice dobře a klidně v polohovacím křesle, kde ráda ve stacionáři sedává. Pokud p. Zdena odmítá jakoukoliv činnost, je dobré ji nechat v klidu a počkat, pak jí činnost znovu nabídnout. Manžel se vždy zajímá o to, co ve stacionáři p. Zdena dělala a zvládla. Jsou dny, kdy p. Zdena nechce ze stacionáře odejít domů. Vždy si s ní chvíli pečovatelky povídají, aby rozptýlily její obavy, pomalu ji dopomůžou se obléci a vyprovodí ji a jejího manžela k výtahu tak, aby proběhlo vše co možno nejklidněji. P. Zdena pobyt v Denním stacionáři zvládá velice dobře – je více aktivní, komunikativní.
Jak Pečovatelská služba, tak Denní stacionář, se snaží, co nejvíce podporovat p. Zdenu v jejich zachovalých schopnostech a dovednostech. Cíl služby, aby mohla zůstat žít co nejdéle doma a manžel měl možnost si z náročné péče o manželku odpočinout, a aby p. Zdena v této době měla zajištěnu potřebnou péči, se v této chvíli daří plnit.
