V kanceláři Pečovatelské služby se zastavila příbuzná paní Ludmily a žádalo o pomoc se zajištěním potřebné péče o její osobu, neboť měla být propuštěna z nemocnice po úrazu. Vzhledem k věku a zdravotnímu stavu nebyla doporučena operace, rodině byla nabídnuta možnost umístit paní Ludmilu do LDN. To rodina odmítla a chtěla zajistit paní Ludmile pobyt v domácím prostředí.
Před úrazem byla p. Ludmila pohybově omezena, chodila s chodítkem. Žila v domě společně se synem a jeho rodinou, ten se o ni společně s manželkou už mnoho let staral. Paní Ludmila byla i přes svůj vysoký věk orientovaná a komunikativní. Byla moc ráda, že může být doma mezi svými blízkými. Rodina řešila možnosti pomoci, aby mohla být paní Ludmila doma i nadále. Polohovací postel p. Ludmila již měla.
Následující den byla p. Ludmila propuštěna z nemocnice a uskutečnila se schůzka u ní v domácnosti. Na schůzku přišla sociální pracovnice společně se dvěma pečovatelkami. Řešily se možnosti hygieny, v koupelně měla paní Ludmila vanu, vzhledem k pohybovému omezení nebylo možné ji použít, a ani možnost sprchování v centru osobní hygieny v Domě s pečovatelskou službou nebyla možná. Byla prozatím domluvena péče na lůžku. Pečovatelky pomohly paní Ludmile s přestrojením, upozornily na důležitost polohování, aby se zabránilo riziku dekubitů (dekubit – proleženina, otlak způsobený dlouhodobějším tlakem na tkáň; špatně se hojící rána), proto je důležitá prevence polohováním – častá změna polohy v případě, kdy je člověk plně ležící. Stačí i několik hodin bez pohybu a může vzniknout zárodek dekubitu. Rodina většinu péče o paní Ludmilu zvládala, byla proto domluvena pomoc v oblasti hygieny na všední dny, kompletní hygieny na lůžku a mytí vlasů na lůžku 1× týdně. Byly zajištěny podmínky pro poskytování služby i případná dopomoc ze strany rodiny. Rodina vyřídila u lékaře předpis na léky i další pomůcky, měla zajištěnu návštěvu zdravotní sestry z ošetřovatelské služby.
Po týdnu rodina péči zvládala sama, potřebovali pouze pomoc 1× týdně. Po jednom týdnu ale rodina žádala opět o každodenní péči s hygienou, 1× za týden pak kompletní péči s mytím hlavy. Rodina byla vždy v době péče přítomna. Asi 5 týdnů od začátku poskytování služby potřebovala rodina pomoc s ranní péčí, to se také začal stav p. Ludmili horšit. Doporučili jsme rodině kontaktovat Domácí hospic sv. Michaela, který funguje při Oblastní charitě v Poličce. Domluvili se na návštěvě a na následné pomoci. Stav p. Ludmily se zhoršoval, rodina péči s naší pomocí a s pomocí Domácího hospicu zvládala. P. Ludmile bylo po krátké době dopřáno odejít v klidu domova mezi svými blízkými. Rodina vše zvládla, za to jí patří velké poděkování. Pro p. Ludmilu zajistili a udělali maximum, aby splnili její poslední přání.
Paní Zdena (84 let) bydlí společně se svým manželem (86 let) v rodinném domku na vesnici. Má dvě dospělé děti, které nebydlí v blízkosti. Zejména dcera pravidelně 1× týdně k rodičům jezdí, syn dle svých možností, tak aby rodičům dopomohli. P. Zdena dříve měla ráda zahradu, zajišťovala chod domácnosti, vařila a pekla, chodila sama ven. Vše dělala ráda.
Poté, co u p. Zdeny opadl zájem o vše, co dříve dělala, začala více zapomínat a zhoršila se jí paměť, rodina s p. Zdenou vyhledaly pomoc specialisty a bylo zjištěno, že chování p. Zdeny změnila nemoc DEMENCE (Alzheimerova choroba). Zpočátku manželé zvládali vše jen spolu, rodina je navštěvovala a dopomáhala zejména o víkendech. Časem potřebovala více pomoci, připomínání a dohledu, nastavený pravidelný režim. V určitých chvílích začala být na manžela až zlá, odmítala jeho pomoc, zlobila se na něj … Manžel p. Zdeny se obrátil na pomoc Pečovatelské služby v Bystrém. Po provedeném šetření a vypracované smlouvě, kterou musel za p. Zdenu podepsat úřad z důvodu, že nebyla schopna sama jednat a neměla ustanoveného opatrovníka, začala Pečovatelská služba k p. Zdeně jezdit. Pomoc spočívala v ranní a večerní hygieně, oblékání, výměně inkopomůcek … Na pečovatelky reagovala p. Zdena dobře.
Manžel p. Zdeny s ní byl celodenně doma, sám neměl potřebné kontakty a čas, aby si odpočinul a vyřídil si své záležitosti. Byla mu nabídnuta možnost docházky p. Zdeny do Denního stacionáře. Její manžel, v té době již ustanovený opatrovníkem, nejprve tuto možnost odmítal, neboť měl strach, že by to paní nezvládla. V domácnosti již jen během dne posedávala, neměla žádnou aktivizaci, ani o žádnou aktivitu nestála, téměř nemluvila. Sám její manžel byl vždy rád, když přijely na péči pečovatelky, neboť s nimi mohl aspoň krátce promluvit. Později se rozhodl, že vyzkouší, jak by paní Zdena na pobyt reagovala. Dle domluvy přivezl manžel na vyzkoušení paní do Denního stacionáře, kde s ní malou chvilku pobyl a poté z místnosti odešel a p. Zdena zůstala pouze s pečovatelkami, které se jí věnovaly. P. Zdena reagovala na pobyt velice dobře, byla schopna se krátce zapojit do aktivit, velice dobře se cítila v polohovacím křesílku. Po celou dobu se usmívala a byla spokojená. Manžel, když se vrátil a viděl, že p. Zdena je spokojená, usměvavá, snaží se hovořit – tak říkal, že to snad ani není možné. Tolik slov u ní jíž dlouhou dobu neslyšel. Byla domluvena docházka p. Zdeny do Denního stacionáře 2× týdně dopoledne. Manželovi byla nabídnuta možnost dopravy paní do stacionáře a zpět, manžel ji chce vozit sám.
Po ránu paní se vstáváním a přípravou na odjezd pomůže Pečovatelská služba a poté ji její manžel doveze do Denního stacionáře. Sám si zatím vyřídí potřebné záležitosti – lékaře, nakoupí si, uklidí si nebo si jen odpočine a nabere síly.
Po dobu docházení do stacionáře se u p. Zdeny zlepšily komunikační schopnosti – před pobytem téměř nekomunikovala. Nyní s pečovatelkami hovoří, přestože často hledá správná slova nebo použije nesprávný výraz, tak se mnohem lépe a více vyjadřuje. Zvládá jednoduchou výtvarnou činnost, ráda namotává vlnu na šablonku, u této činnosti vydrží i delší dobu. Vyzkoušela si háčkování, vzpomněla si, jak se drží háček a uháčkuje několik řetízkových očí. Pečovatelka dohlíží a připomíná pitný režim, pravidelně se s ní projde, připomene použití wc. P. Zdena velice ráda poslouchá, pokud jí pečovatelka předčítá z knih nebo časopisů. Na čtení reaguje dobře i tehdy, pokud některé dny odmítne dělat cokoliv a všemu se brání. Cítí se velice dobře a klidně v polohovacím křesle, kde ráda ve stacionáři sedává. Pokud p. Zdena odmítá jakoukoliv činnost, je dobré ji nechat v klidu a počkat, pak jí činnost znovu nabídnout. Manžel se vždy zajímá o to, co ve stacionáři p. Zdena dělala a zvládla. Jsou dny, kdy p. Zdena nechce ze stacionáře odejít domů. Vždy si s ní chvíli pečovatelky povídají, aby rozptýlily její obavy, pomalu ji dopomůžou se obléci a vyprovodí ji a jejího manžela k výtahu tak, aby proběhlo vše co možno nejklidněji. P. Zdena pobyt v Denním stacionáři zvládá velice dobře – je více aktivní, komunikativní.
Jak Pečovatelská služba, tak Denní stacionář, se snaží, co nejvíce podporovat p. Zdenu v jejich zachovalých schopnostech a dovednostech. Cíl služby, aby mohla zůstat žít co nejdéle doma a manžel měl možnost si z náročné péče o manželku odpočinout, a aby p. Zdena v této době měla zajištěnu potřebnou péči, se v této chvíli daří plnit.